Aktuálně

 
 


Jenda se zase pustil do práce a já jsem vyšel na kraj tunelu. Do šumě- ní vody v peřejích zaznívalo jiskření a prskání autogenu. Sedl jsem si na bobek a snažil se nedívat do té ďábelské tlamy. Kolik lidí o těch dve- řích muselo vědět? Kolik horníků, kteří tady hledali zlato, muselo na ty dveře narazit? Kolik strojvůdců je muselo vidět, ale nikdo se neodvá- žil je rozbít. Udělal to až Jenda. Seděl jsem na kolejích, tiskl si spánky a snažil se na nic nemyslet. A pak jsem to zaslechl. Bylo to z velké dálky a já jsem si myslel, že je to vlak, který z Davle odbočuje na trať směrem na Bojanovice. Podíval jsem se na hodinky. Teď teprve musel vyjíždět z druhé strany, houkání šlo zcela zřetelně od Davle. Bylo vyloučené, aby to byl pražský přípoj, odtamtud měl jet až v deset hodin. Pět minut jsem pozorně naslouchal, ale nedělo se nic. Díky bohu, byla to halucinace. Stále jsme měli dvacet pět minut času, než se přižene z druhé strany. Jenže pak se ozvalo to zahoukání znovu a tak blízko, že jsem vyskočil na nohy. Bylo to zcela jistě z Prahy a nejspíš z Luk pod Medníkem. Měl sice troubit osmkrát, před každým tunelem, ale byla už noc. Prostě si ušetřil práci. Jestli už se rozjel ze zastávky, bude tady do tří minut. Letěl jsem za Jendou, který už přeřezával poslední sponu.

„Nech toho! Padáme!“
„Co je? Už to skoro mám!“
„Vlak, ty vole! Jede vlak.“

(ÚRYVEK Z KNIHY)


Knihu je možné si objednat na adrese distribuce.janeba@gmail.com za 249,- Kč

Další díl románové ságy s názvem Stejsy vyjde v listopadu