Svět s tebou zatočí, Same

Divadelní povídka, která se odehrává během jedné noci v zapadlém hotelu v severní Americe na konci padesátých let. Starý svět bubblegumových rocknrollů už je mrtvý, ale hudební svět ještě není připraven na to přijmout hudbu jinou. Zpěvák Frank Taylor se snaží takovou tvořit, ale je vyhozen od nakladatele a nakonec i z kapely. 

Hra je sedm postav a trvá zhruba 50 minut. V roce 2023 ji začala zkoušet skupina NAOKO Praha, ale odložila ji na neurčito. 

POSTAVY

HANK – impresário

FRANK – hudebník

CHRIS – mladá žena

NIGEL - kontrabasista

BILL – kytarista

SAM – syn

MARIE – dcera

Aplaus publika po rockovém koncertě, Hank sedí v křesle. Napije se. Udělá se mu špatně. Ze saka vyndá tabletu, pak si přisype ještě jednu a obě si je hodí do pusy. Zapije je vodou. Vejde Frank, postaví kytaru do stojanu a nalije si od Hanka pití.

Hank: Jak to šlo?

Frank: Dobře.

Hank: Nějaká ženská tě hledala v baru. Byla neodbytná . Zdá se mi, jako kdybych jí už někde viděl, ale asi ne, už se mi v té hlavě všechno plete.

Frank: Zná m ji?

Hank: Měla divnej přízvuk, asi takhle… (zavrčí několik anglických nesrozumitelných slovíček). Ale mohl jsem špatně slyšet, jsem z tý muziky už dočista hluchej.

Frank: Hluchej jsi odjakživa.

Hank: To je pravda, ale zhoršuje se to. Ta holka byla nebezpečně krá sná .

Frank: Co mi chce?

Hank: Strávit s tebou noc. Říkala to barmance. Poslouchal jsem za závěsem, když si kupovala cigára, a potom to samý říkala kámošce do telefonu. Nehledě na to, že jsem jí to viděl na očích.

Frank: Já ti zase vidím na očích, že jsi měl od rána čtyři Hennesy.

Hank: Tři, ale kromě tebe to nikdo nepozná .

Frank: Tvůj dech tě prozradí dřív než vstoupíš do místnosti. Kdybys pil whisky, nic by se nepoznalo.

Hank: Whisky má m na odpoledne.

Frank: Měl by jsi začít střízlivět, když letíš domů.

Hank: Nechci domů. Copak tě tady s ní můžu nechat? Co kdyby se ukázalo, že je zákeřná ? Musíš mít po ruce impresário, aby tě ochránil.

Frank: Hele, nejsem děcko.

Vejde Nigel.

Nigel: Čau chlapi, neviděli jste někde můj futrál na kontrabas.

Hank: Zůstal na korbě náklaďáku, myslel jsem, že si ho stáhneš, když jsi chodil dokola. V noci má pršet. Nechceš, aby ti tam zmoknul, že ne?

Nigel: Ten futrál?

Hank: Jasně, že futrál! O čem, sakra myslíš, že celou dobu mluvím?!

Nigel: Ty mi tam pro něj nedojdeš?

Hank: Proč?

Nigel: Říkal jsi, že s námi jezdíš proto, aby jsi ná m se vším pomá hal.

Hank: Nigele, chováš se jako mů j syn, ale ten je retardovanej, má na to papír od doktora, takže má právo bejt divnej. Ty máš papíry leda na to, že jsi idiot, takže mazej na to parkoviště a najdi si futrál.

Nigel odejde.

Frank: Sam není retardovanej, je to chytrej kluk. Někdy mě dokáže upřímně rozesmát.

Hank: Směješ se mu proto, že je prosťáček.

Frank: Tak to pozor. Směju se mu proto, že má originální pohled na svět.

Hank: To on má. Ví, kolik je na obloze hvězd, ale neví, kolik stojí v obchodě libra masa.

Frank: Vezmi ho na turné, tady se rychle otrká . Mezi kapelu by snadno zapadnul. 

Hank: Betty by to nedovolila. Ona ho strašně hlídá . Musí s ní chodit každou neděli do kostela, vidím na něm, jak mu to nesvědčí. Já se můžu občas vymluvit na ledvinovou koliku, ale on chudá k ne. Ještě, že tu koliku mám. Taky jsi měl v kostele pocit, že tě to tam chce schlamstnout? Sežrat jako červa? Sežvýkat a vyplivnout?

Frank: Ne.

Hank: Tebe to nikdy nenapadlo?

Frank: Ne, protože tam chodím střízlivej.

Hank: Ty nechodíš do kostela vůbec.

Frank: V Utahu jsem chodil. Tam chodili do kostela všichni. Jak jsi nechodil, byl jsi divnej. Musel jsem si vymyslet církev, která nemá kostel a modlí se výhradně pod širým nebem, teprve pak mi dali pokoj. Já byl vychovanej v přísně ateistické rodině, ale chtěl jsem bejt lepší než oni, tak jsem si dvacet let namlouval, že věřím, ale myslím, že je nejvyšší čas si přiznal, že nevěřím taky.

Hanka: Já bych do kostela klidně chodil i častěji, ale vůbec nevím, co tam ten pastor kecá . Je to tam samej svatej, a já jsem z toho tumpachovej. 

Frank: Babička mi povídala, že nemusím všemu rozumět, že to má m na sebe nechat jenom tak působit.

Hank: Já se vždycky ptá m manželky. Je Bůh? A ona řekne: Nevím. Tak se ptám, proč jsme teda, kruci, tady? A ona na to, neklej mi tady! Chápeš? Neklej mi tady! Jako kdyby jí ten kostel patřil.

Frank: Já se ptal na neposkvrněný početí, to mi nešlo do hlavy.

Hank: Musíš to brát jako pohádku s dobrým koncem.

Frank: Se špatným...

Hank: Proč?

Frank: Vždyť ho ukřižovali.

Hank: Ale vstal z mrtvých.

Frank: Aha.

Hank: To by se mi taky líbilo.

Frank: Umřít?

Hank: A pak vstát z mrtvých. Někdy je mi tak zle, že vážně nevím. Bylo mi šedesát a už tady potom světě běhám docela dlouho, musím se čím dál víc přemlouvat, abych vstal z postele a šel něco dělat.

Frank: Tak nic nedělej.

Hank: Jenže toho se děsím nejvíc, že nebudu muset nic dělat. Budu nepotřebnej jako ta bába z předměstí. Našli ji doma mrtvou za půl roku. Nikdo jí nehledal.

Frank: Tebe by hledali.

Hank: Tá ta to měl strašný, pořád to mám před očima, jak se trápil. Pořídil jsem si na to bouchačku. Kdyby to na mě přišlo jako na tá tu, proženu si kulku hlavou, na tohle rozhodně čekat nebudu. Tatík mi vždycky povídal, že když člověk umírá, je ta smrt vysvobození, protože odchází ze světa se vším smířenej. Tak to on teda rozhodně nebyl.

Frank: Hezká pistolka.

Frank: Vostrej kvér, bacha na ni.

Vejde Bill.

Bill: Nigel mi říkal, že mu hledáte futrál na basu, nebyla vedle něj moje záložní kytara?

Hank: A jakou myslíš? Tu, co jsi dal do frcu v Kentucky, aby jste měli na chlast, a já ji pak musel vykupovat od portorikánců , a nebo tu, co jsi daroval černošce v Minnesotě, protože ti slíbila, že tě naučí stepovat?

Vejde Nigel.

Nigel: Ten futrál už byl ú plně promočenej, vyhodil jsem ho do smetí.

Bill: Nebyla vedle něj rozmočená ta moje kytara?